PORTFOLIO ROSTLIN

ZDE NAJDETE VŠECHNY DRUHY A KULTIVARY ROSTLIN, KTERÉ NA NAŚÍ ZAHRADÉ ROSTOU.

zde Jsou

DENIVKY

HEMEROCALLIS HYBRIDS

ROZSÁHLÝ ROD DENIVEK, NEUVĚŘITELNÁ ŚKÁLA BAREV, TVARů A VELIKOSTÍ KVĚTů. DENIVKY MAJÍ JEDLÉ KVĚTY, LZE JE VYUŹÍT I V KUCHYNI.

Všechny rostliny mají základní sadu chromozomů. Většina rostlin je diploidních. V každé buňce mají dvě identické sady chromozomů. Polyploidy jsou rostliny s více než dvěma sadami chromozomů. Tetraploid je pouze jedním z celé řady polyploidů. Triploidy mají tři sady chromozomů, tetraploidy čtyři sady chromozomů.

Tetraploidní - TET

Tetraploidní denivky jsou některými pěstiteli oslavovány jako ty, které mají oproti diploidním rostlinám řadu výhod. V tetraploidní skupině:

Květy bývají větší.
Barvy květů bývají intenzivnější.
Stubby bývají robustnější a silnější.
Hmota květů i listů bývá těžší.
Vegetativní síla listů, stonku a květů bývá větší.
Možnosti rozmnožování bývají větší díky zvýšenému počtu chromozomů.

Diploidní - DIP

Diploidní denivky i nadále okouzlují pěstitele svým nádherným tvarem květů, půvabem a barvou.

Pavoučí a dvojité denivky jsou stále častější v diploidních řadách.
Diploidní denivky se kříží snadněji než tetraploidy.
Mnoho diploidních denivek bylo přeměněno na tetraploidy, čímž se tetraploidní linie posunuly vpřed.

FLOXY

PHLOX PANICULATA

NEPOSTRADATELNÁ TRVALKA ZAHRADEK NAŠICH BABIČEK. SOUČASNÉ KULTIVARY NABÍZÍ MNOHO BAREVNÝCH VARIANT, ALE HLAVNĚ OPAKUJICÍCÍ KVETENÍ PO DOBU LÉTA A PODZIMU.

PěniŠníky

rhododendron hybridum

TAKÉ NAZÍVANÝ JAKO STÁLEZELENÝ POCHÁZÍ Z PŮVODNÍHO POTRFOLIA ČÍTAJICÍ NA TISÍC BOTANICKÝCH DRUHŮ. RODODENDRONY JSOU FOSILIÍ PŮVODNÍ TŘETIHORNÍ FLÓRY DEŠTNÝCH LESŮ A VŘESOVIŠŤ. ZA STALETÍ BYLO VYŠLECHTĚNO BEZPOČET KULTIVARŮ. PŮDNÍ NÁROKY JSOU PROPUSTNÁ A STÁLE VLHKÁ PŮDA S KYSELOU REAKCÍ. STANOVIŠTĚ POLOSTÍN, IDEÁLNĚ ROZPTÝLENÉ SVĚTLO. MODERNÍ KULTIVARY DOKÁŽÍ I PLNÉ SLUNCE, ALE S DOSTATEČNÝM ZÁSOBENÍM VODOU

PÉNIŠNÍK MĚKKÝ

AZALEA MOLLIS KNAP-HILL

DALŠÍ VELKÁ SKUPINA Z RODU PĚNIŠNÍKů. ROSTLINY JSOU CHARAKTERISTICKÉ T'ÍM, ŽE V NAŠEM KLIMATICKÉM PÁSMU JSOU OPADAVÉ. VYNIKAJÍ BOHATOU NÁSADOU KVĚTů. KVETOU NA JAŘE, PŘED OLISTĚNÍM. NABÍZÍ SPEKTRUM VELMI VÝRAZNÝCH BAREV OD BÍLE PO TMAVĚ FIALOVOU.

AZALKY

azalea japonica hybridum

Azalea japonica, známá také jako japonská azalka, je stálezelený keř z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), původem z Japonska. Tento kompaktní keř dorůstá výšky 30–100 cm. je ceněn pro své lesklé, tmavě zelené listy a bohaté květy v široké škále barev, které rozkvétají na jaře.

VELKOKVETÉ KOSATCE

IRIS GRANDIFLORA HYBRID

Šlechtění velkokvětých kosatců má své kořeny již v 19. století, kdy se v Evropě, především ve Francii a později v Německu, začali zahradníci systematicky věnovat křížení různých druhů rodu Iris. První známí šlechtitelé, jako byl například Lémon ve Francii, se zaměřovali na zlepšení velikosti a barvy květu. Koncem 19. století už byly běžně dostupné pestré hybridy, které se staly základem moderních kultivarů.

Ve 20. století pak šlechtění zaznamenalo prudký rozvoj především ve Spojených státech amerických. Američtí šlechtitelé, jako například Schreiner či Sass, vytvořili stovky nových odrůd a zavedli systém udělování ocenění (např. Dykes Medal), který dnes udává směr v hodnocení kvality a originality nových hybridů.

Moderní velkokvěté kosatce nejsou čistými druhy, ale komplexními hybridy. Jejich hlavními botanickými předky jsou:

Iris pallida – kosatec bledý, pocházející z jižní Evropy (zejména Itálie a Dalmácie), přináší do hybridů světlé barvy a vůni.
Iris variegata – kosatec různobarvý, původem z oblasti střední a jihovýchodní Evropy, je zdrojem žlutých a hnědých odstínů.
Iris germanica – tradičně označovaný jako druh, ve skutečnosti jde již o historický hybrid, který vznikl pravděpodobně křížením výše zmíněných druhů.

Pozdější šlechtitelé do hybridizačních programů přidávali i další druhy, jako např. Iris mesopotamica z Blízkého východu, který vyniká výškou a výraznými květy.

Velkokvěté kosatce tak představují bohatou mozaiku dědičných vlastností různých druhů. Díky usilovné práci několika generací šlechtitelů vznikly tisíce odrůd, které zdobí parky a zahrady po celém světě.

NARCIS

NARCISSUS

ROD JEDNODĚLOŽNÝCH ROSTLIN Z ĆELEDI AMARYLKOVITÉ. NARCISY SE DĚLÍ DO JEDENÁCTI SKUPIN DLE STAVBY KVĚTU. NABÍZÍ VELKÉ MNOŽSVÍ TVARů A VELIKOSTI.

TULIPÁNY

TULIPA

ROD JEDNODĚLOŽNÝCH ROSTLIN Z ČELEDI LILIOVITÝCH. BYLO POPSÁNO NA 75 BOTANICKÝCH DRUHů. TULIPÁNY SE ROZDĚLUJÍ NA ČTYŘI SKUPINY : RANÉ, STŘEDNÍ, POZDNÍ A PůVODNÍ BOTANICKÉ DRUHY. INTENZIVNÍM ŠLECHTĚNÍM VZNIKLO NEPŘEVERNÉ MNOŽSVÍ TVARů, BAREV I VELIKOSTÍ.

BOTANICKÉ TULIPÁNY

TULIPA BOTANICA

Botanické tulipány představují původní, přírodní formy tulipánů, které rostou ve volné přírodě od Střední Asie až po Středomoří. Jsou menší a subtilnější než šlechtěné zahradní odrůdy, ale jejich kouzlo spočívá v přirozenosti, odolnosti a neuvěřitelné rozmanitosti tvarů i barev.

ROD TULIPA zahrnuje největší množství druhů, z nichž mnohé se staly základem pro dnešní zahradní kultivary. Typické jsou pro ně jednoduché květy, pevné listy a odolnost vůči proměnlivým podmínkám.

Tulipa kaufmanniana – Raně kvetoucí tulipány s široce otevřenými květy.
Tulipa greigii – Tulipány se silně žilkovanými listy a nápadnými květy.
Tulipa fosteriana – Velkokvěté druhy s elegantními tvary.
Tulipa humilis – Nízké a jemné druhy, ideální pro skalky.
Tulipa tarda – Oblíbený drobný tulipán se zářivými hvězdicovitými květy

Tulipa turkestanica – Druh s hvězdicovitými bílými květy.
Tulipa batalinii – Jemné, pastelově zbarvené květy.
Tulipa linifolia – Sytě červené květy s nápadně úzkými listy.

Tulipa orphanidea – Tulipán s proměnlivou barevností od oranžové po zelenou.
Tulipa sylvestris – Lesní tulipán s jemnou vůní a elegantním vzhledem.

HYACINTY

HYACINTHUS

Hyacint (Hyacinthus) je vytrvalá cibulovina, která kvete brzy na jaře a je ceněna pro své nádherné, husté květenství a intenzivní sladkou vůni. Typicky dorůstá výšky 20–30 cm. Z jedné cibule vyrůstá růžice úzkých, sytě zelených listů a jeden až dva květní stvoly, nesoucí husté hrozny květů v široké škále barev – od bílé přes růžovou, fialovou, modrou až po žlutou.

Původ: Pochází z východního Středomoří, především z oblasti Turecka, Sýrie a Libanonu.

KROKUSY JARNÍ A ocÚNY

SPRING CROCUS / COLCHICUM

Krokus (CROCUS), známÝ také jako šafrán, patří do čeledi kosatcovitých (Iridaceae). Jsou to vytrvalé cibuloviny pocházející z oblasti Řecka a Tuniska a jsou jedněmi z prvních poslů jara. Jejich název “šafrán” pochází z arabského slova “za’fran”, což znamená “být žlutý”. TATO SKUPINA KrokusŮ kvetE většinou na jaře, v únor až březEN, často ještě Spod sněhové přikrývky.

Krokusy se dělí do několika základních skupin podle původu a doby kvetení. Mezi nejznámější patří velkokvěté hybridy (Crocus vernus), oblíbené pro výrazné barvy a robustní habitus. Vedle nich najdeme botanické druhy, většinou drobnější, ale často bohatě kvetoucí – například Crocus chrysanthus, C. sieberi, C. tommasinianus nebo raný Crocus biflorus. Každá skupina přináší jiný charakter – od jemných, přírodně působících kultivarů až po silné efektní barvy zahradních hybridů.

Druhy jarních krokusů jsou rozšířeny především v oblasti jižní Evropy, Balkánu, Malé Asie a Blízkého východu, kde rostou na suchých horských loukách, pastvinách či světlých lesích. V zahradách se díky své nenáročnosti a spolehlivé každoroční obnově staly tradičními cibulovinami, které postupně vytvářejí barevné trsy i rozsáhlé koberce.

OCÚNY A KROKUSY PODZIMNÍ

COLCHICUM / AUTUMN CROCUS

Ocún (Colchicum), známé také jako naháčky, patří do čeledi ocúnovitých (Colchicaceae). Jejich latinský název je odvozen od oblasti Kolchidy u Černého moře. Ocúny kvetou na podzim, od srpna do října, a jejich květy vyrůstají přímo z půdy bez listů, které se objevují až na jaře. Celá rostlina je prudce jedovatá.

Rod Colchicum zahrnuje několik desítek druhů, které se rozdělují na druhy nízké, časně podzimní, a druhy robustnější, kvetoucí později, často s většími a početnějšími květy. Mezi nejznámější patří ocún jesenní (Colchicum autumnale), typický pro vlhké louky střední Evropy. Zahradní kultivary, například C. speciosum, C. byzantinum či jemný C. cilicicum, nabízejí širší škálu barev i tvarů a vytvářejí výrazné trsy vhodné do záhonů, skalek i přírodních partií.

Ocúny mají přirozené rozšíření od Evropy přes Kavkaz až po Blízký východ. Vyskytují se na loukách, v řídkých lesích i na horských úbočích. V zahradách jsou velmi spolehlivé a dlouhověké – jednou vysazené cibule se postupně rozrůstají a každým rokem kvetou bohatěji. Díky tomu se z ocúnů staly nepostradatelné podzimní akcenty, které dodávají zahradě barevnou lehkost i výjimečnou atmosféru.

Do skupiny podzimně kvetoucích krokusů patří několik zajímavých druhů rozšířených zejména ve Středomoří, na Balkáně, v Malé Asii a na Blízkém východě. Nejčastěji se dělí do těchto skupin:

Crocus speciosus a jeho formy – velké květy, modrofialové tóny, typické výraznou žilnatinou.
Crocus pulchellus – jemnější druh s světlejšími odstíny a otevřenými květy.
Crocus banaticus – zvláštní druh s nepravidelným uspořádáním okvětních lístků, připomínající kosatec.
Východní a malé botanické druhy (např. C. kotschyanus, C. pallasii či C. cartwrightianus) – často velmi odolné, s bohatou škálou odstínů od fialové po čistě bílé.

Podzimní krokusy se vyznačují štíhlými květy, sytými barvami a výraznými oranžovými bliznami, které přicházejí většinou v období od září do listopadu. Některé druhy vykvétají dříve, než vytvoří listy, což dodává květům zvláštní jemnost a eleganci. Nejlépe prospívají na slunných místech, v propustné půdě a často překvapí svou odolností vůči chladu i dešti.

KOSATEC SÍŤKOVANÝ

IRIS RETICULATA

česky kosatec síťkovaný, patří k nejpůvabnějším poslům jara. Tato drobná cibulovina (správně hlíznatá) kvete už od konce zimy, často ještě mezi zbytky sněhu. Vyniká sytými odstíny modré, fialové či purpurové, doplněnými výraznou kresbou na spodních okvětních plátcích. Dorůstá jen 10–15 cm, ale díky svým kontrastům je v zahradě nepřehlédnutelný.

Původem pochází z horských oblastí Kavkazu, severního Íránu, Iráku a Turecka, kde roste na suchých, kamenitých svazích. Tomu odpovídají i jeho nároky – vyžaduje dobře propustnou půdu a slunné stanoviště, ideálně s letním suchem.Mezi oblíbené kultivary patří například ‘Harmony’ (intenzivně modrý s bílou kresbou), ‘Katharine Hodgkin’ (jemné pastelové tóny s unikátní kresbou), ‘George’ (tmavě purpurový) nebo ‘Alida’ (světle modrý, raný).

Díky své nenáročnosti a časnému kvetení je ideální do skalek, trávníků i nádob, kde každoročně spolehlivě zahajuje zahradní sezónu.

LADOŇKY - MODŘENCE - LADONIČKY

SCILA - MUSCARI - CHIODONOXA

Ladoňky (Scilla) patří mezi oblíbené jarní cibuloviny, které se často vyskytují v modrých, ale i bílých či růžových odstínech. Nejznámější je ladoňka sibiřská (Scilla siberica), která vytváří nádherné modré koberce a skvěle se hodí k naturalizaci – tedy k volnému růstu na trávnících či v podrostu stromů.

Modřence (Muscari) jsou další skupinou jarních cibulovin, které jsou snadno rozpoznatelné podle svých hroznovitých květenství připomínajících malé korálky. Nejčastěji mají sytě modrou barvu, ale existují i odrůdy bílé či fialové. Modřenec arménský (Muscari armeniacum) patří mezi nejznámější a nejodolnější druhy.

Ladoničky (Chionodoxa), někdy označované jako „sláva sněhu“, jsou něžné jarní květiny s hvězdicovitými květy v odstínech modré, růžové nebo bílé. Jsou nenáročné a skvěle se hodí k výsadbě do skalek, pod keře nebo na okraje záhonů. Často se samy vysemeňují a postupně vytvářejí rozsáhlé porosty.

ŘEPČÍKY

FRITILLARIA

ŘepčÍK (Fritillaria) patří mezi výrazné cibuloviny pocházející převážně z oblastí Středomoří, Malé Asie a střední Asie. Ve volné přírodě rostou na loukách, v horských oblastech i na sušších svazích, což se odráží v jejich rozmanitosti – od drobných druhů až po majestátní řepčík královský. Rod zahrnuje desítky druhů lišících se velikostí, barvou i nároky na prostředí.

Pro úspěšné pěstování vyžadují řepčice dobře propustnou půdu, dostatek světla a spíše sušší období v létě. Nesnášejí přemokření, zejména v době vegetačního klidu. Ideální jsou slunná stanoviště nebo lehký polostín, kde mohou vyniknout jejich elegantní květy.

KANDÍKY

ERYTHRONIUM

Kandíky (Erythronium) patří mezi půvabné jarní cibuloviny, které si získávají oblibu pro svou jemnou eleganci a přirozený vzhled. Jejich květy, často ladně skloněné s nazpět ohnutými okvětními lístky, připomínají drobné lilie a rozkvétají v době, kdy se zahrada teprve probouzí ze zimního spánku. Typickým znakem jsou i dekorativní, často skvrnité listy.

Rod Erythronium pochází převážně z mírného pásma severní polokoule – zejména ze Severní Ameriky, ale některé druhy mají svůj domov i v Evropě a Asii. Mezi nejznámější patří evropský Erythronium dens-canis (kandík psí zub), dále severoamerické druhy jako Erythronium americanum, Erythronium californicum či Erythronium revolutum. Každý z nich přináší jemné odlišnosti v barvě květů, velikosti i nárocích.

Kandíky prospívají nejlépe v polostínu až stínu, ideálně pod listnatými stromy či keři, kde mají na jaře dostatek světla a v létě jsou chráněny před přehřátím. Vyžadují humózní, dobře propustnou, mírně vlhkou půdu, která však nezůstává přemokřená. Jsou plně mrazuvzdorné a při vhodných podmínkách se postupně rozrůstají do přirozeně působících kolonií. V zahradě působí nejlépe ve skupinách, kde jejich něžná krása vynikne v kontrastu s dalšími časně kvetoucími rostlinami.

ČEMEŘICE

HELLEBORUS

Čemeřice (rod Helleborus) patří mezi nejcennější trvalky kvetoucí v období, kdy většina zahrady ještě odpočívá. Jejich pevné kožovité listy a velké, často dlouho vytrvávající květy přinášejí barvu a život už od zimy až do časného jara. Jsou dlouhověké, spolehlivé a s minimální péčí vytvářejí každým rokem bohatší trsy.

Čemeřice černá (Helleborus niger) – klasická „vánoční růže“, kvete od prosince do března, převážně bíle, někdy s růžovým nádechem.
Čemeřice východní (Helleborus orientalis) – nejrozmanitější skupina hybridů, široká škála barev i kresby květů.
Čemeřice nachová (Helleborus purpurascens) – časně kvetoucí druh s purpurovými až vínovými tóny.
Čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) – zelenavé zvonkovité květy, dekorativní listy, velmi odolná.
Čemeřice korsická (Helleborus argutifolius) – statná rostlina se světle zelenými květy, vhodná do mírnějších poloh.

Čemeřice preferují polostín až světlý stín, ideálně pod listnatými keři či stromy. Vyhovuje jim humózní, dobře propustná, mírně vápenitá půda, která nevysychá, ale není přemokřená. Jsou plně mrazuvzdorné a po zakořenění velmi nenáročné. Nesnášejí časté přesazování – na jednom místě vydrží mnoho let.

Barevná škála čemeřic je mimořádně bohatá:

bílá, krémová, zelenavá,
růžová, lososová, purpurová, vínová,
téměř černá i dvoubarevné kombinace.Často se objevují tečky, žilkování, lemování okrajů či plné květy. Květy postupně mění odstín během dozrávání, což prodlužuje jejich dekorativní efekt.